VÝSTAVA / S hlavou vztyčenou
S hlavou vztyčenou
Galerie Josefa Lieslera v Kadani
8. 4. – 1. 5. 2016
Vystavující umělci: Jiří Kovanda a spolu s ním Barbora Čápová, Otýlie
Diatková, Berta Holoubková, Stanislava Karbušická, Klára Kleinerová, Eva
Myroniuková, Elena Pecenová, Jiří Pitrmuc, Kristýna Pozlerová, Markéta
Souhradová, Ivana Zochová
Skupinová
výstava S hlavou vztyčenou představuje
tvorbu Jiřího Kovandy a vybraných studentů, absolventů a stážistů ateliéru
Performance na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně
v Ústí nad Labem. I přes jednoznačný název ateliéru mají studenti možnost
věnovat se různým formám uměleckého vyjádření než jen pouze performance – tj.
akci, jenž je podobná divadlu; umělec pro sdělení určité myšlenky nebo faktu
realizuje živé představení před diváky (komponuje situaci nebo ji aktuálně zpracovává)
a tato akce může být zaznamenána, přičemž dokumentace slouží jako vzpomínkový
odkaz (záznam uměleckého díla). Ilustrujícím příkladem je performance Eleny
Pecenové konaná v den vernisáže. Pecenové Obřad 08 cílí na diváky na atmosféru jako samostatnou
všeobjímající, obkreslující entitu.
Vystavující
autoři používají jak nejnovější digitální technologie a tvůrčí postupy, tak
zároveň akcentují tradiční umělecké techniky, jako jsou kresba, malba, socha.
Mezi díly proto nechybí umělecká instalace (Kristýna Pozlerová, Stanislava
Karbušická, Ivana Zochová), objekt (Eva Myroniuková, Markéta Souhradová),
kresba (Jiří Pitrmuc), videoart (Otýlie Diatková, Klára Kleinerová) nebo
dokumentace performance pomocí fotografie (Berta Holoubková, Jiří Kovanda) či
videa (Barbora Čápová).
Tematický
název výstavy je inspirován poetickým a osobitým tvůrčím přístupem Jiřího
Kovandy – vedoucího ateliéru Performance. Důležitou součástí formování mladé
umělecké osobnosti je mimo jiné pozitivní motivace. Proto se podtitulem
výstavního projektu stala jeho slova: „Není
třeba být chytrý, stačí být něžný. Není třeba být silný, stačí mít hlavu
vztyčenou.“ Kovanda nabádá tvůrce k osobnímu postoji, k plnění vytyčených
cílů, zpracování vlastní zkušenosti i prožívání tvorby, ale zároveň
k nastavení si hranic či limitů a k nezbytné reflexi, neboť finální dílo
je nutné jak obhájit, tak přiblížit divákovi (odevzdat nejen jeho očím, ale i mysli).
Jednoznačně zde můžeme mluvit o konceptuálním umění, neboť vystavující zkoumají
vyjadřovací prostředky, experimentují s tradičními metodami výtvarného
umění a koncept (myšlenka) je nedílnou součástí uměleckého díla.
Adéla Machová, kurátorka výstavy
Komentáře
Okomentovat